Podle vzoru svatého Jana z Boha pracují dnes v 52 státech a na všech kontinentech přibližně 1.150 řeholníků ve více než 400 zařízeních zdravotní a sociální péče. Společně s 45.000 zaměstnanci a 8.000 dobrovolníky pečují ročně o zhruba 20 milionů lidí.

Řád Milosrdných bratří je žebravým řádem a podporuje prostředky, jež jsou mu svěřeny, v prvé řadě osoby obzvláště potřebné. V četných zemích spolupracuje řád se státními úřady zdravotní péče (ministerstva zdravotnictví, ministerstva sociálních věcí, služby na regionální a komunální úrovni) popř. jsou řádová zařízení součástí veřejného zdravotního systému.

Obzvláště v rozvojových zemích se pokoušejí zdravotní a sociální zařízení řádu, vycházejíce z principu subsidiarity, vyplňovat mezery v místní zdravotní péči.

Kromě všeobecných nemocnic mají Milosrdní bratří početná zařízení pro psychicky nemocné. Dále udržuje řád mnoho zařízení pro duševně a tělesně postižené, domovy pro seniory a domovy pro bezdomovce. Terapeutická zařízení pro drogově a návykově závislé patří rovněž k nabídce služeb poskytovaných v celém světě. V poslední době se rozšířilo spektrum aktivit o práci v hospicové péči, paliativní medicínu, péči o nemocné nemocí AIDS, péči o pacienty s Alzheimerovou chorobou a mnoho dalších speciálních disciplín.

Bratřím se při jejich poslání dostává podpory zhruba 45.000 spolupracovníků. Kromě toho působí 8.000 dobrovolníků-pomocníků a nesčíslně mnoho dobrodinců, kteří z přesvědčení o řádových hodnotách, podporují dílo morálně i finančně.

Sebepojetí

Jakožto zařízení katolické církve směřuje práce řádu ve všech oblastech (péče, léčba, doprovodná péče, podpora, rehabilitace atd.) k tomu, aby byl léčen člověk ve své celosti. Proto stojí navzdory různým společenským a politickým podmínkám vždy v popředí evangelizace. Přitom hlásají bratří radostnou zvěst, kterou přinesl lidstvu Ježíš Kristus, svým životem. První formou evangelizace je, že se přijímají všichni lidé bez rozdílu a bratří je zvou ke hledání smyslu života a pokoušejí se je obezřetně přivádět ke Kristu a jeho církvi. Ve společnosti, která se stává čím dále víc materialistickou a egoistickou se řád chápe jako živý výraz „církve lásky a milosrdenství“.

Organizačně se řád člení na dvě provinční delegatury, dvě generální delegatury, jednu viceprovincii a 20 provincií. Jednou z nejstarších provincií je provincie rakouská.

Rakouská řádová provincie

V roce 1605 založil v jihomoravských Valticích kníže Karel I. z Lichtenštejna a na Lichtenštejně první špítál bratří na sever od Alp – mateřinec všech středoevropských provincií. Brzy povstala díky mnoha nově založeným zařízením hustá „síť hospitality“, která se v době svého rozkvětu rozprostírala od pobaltských zemí až po Terst a od Vestfálska až po Banát. Analogicky k politickým a historickým přelomovým situacím v Evropě měnila se stále velikost provincie a pracovní podmínky bratří. Po politické změně systému v roce 1989 se mohly zintenzivnit především vztahy k bratřím v někdejších komunistických zemích.

Rakouská řádová provincie zahrnuje i konventy a zařízení v Maďarsku, Česku a Slovensku, které jsou z právního hlediska třemi provinčními delegaturami Rakouské řádové provincie. V provincii žijí tč. 32 bratří se slavnými sliby, šest bratří s jednoduchými sliby jakož i jeden novic a dva obláti. Ve všech čtyřech státech zaměstnává řád úhrnem zhruba 7.000 spolupracovníků.

Vedení provincie

V druhém vídeňském okrese, kde bratří roku 1614 zřídili svůj první špitál ve Vídni, se dnes nachází budova, v níž je umístěn vedle lékárny a vídeňského konventu v prvním patře také provincialát a Ústřední správa Rakouské provincie. V Tabostraße 16 má kromě provinciála své kanceláře 16 zaměstnanců a dobrovolníků.

Až do osmdesátých let 20. století vyřizovali administrativní činnosti členové řádu. Avšak s tím, jak klesal počet bratří a narůstal objem práce, bylo zaměstnáváno více spolupracovníků, kteří připravovali podklady provinciálovi a sekretáři provincie. Spolupracovníkům se průběžně dostávalo čím dále více zodpovědnosti. A tak od roku 1996 existuje světský vedoucí celé provincie.

Provinciál a vedení řádu

Hlavní odpovědnost za dobré fungování řádové provincie nese pater provinciál Saji Mullankuzhy. Podporují ho přitom provinční radové Frater Matthias Meczywor, Frater Daniel Katzenschläger, Frater Antonius Nguyen a Frater Martin Macek.

Ti se scházejí pravidelně k takzvanému definitoriu, aby projednali důležitá témata a konali rozhodnutí. Od roku 2007 našla provincie v DKHBw Robertu Bühringerovi poprvé svého světského sekretáře provincie. Ten zodpovídá za správní agendu řádu.

Provincialát je zároveň i rozhraním mezi provincií a vedením řádu v Římě.

Hlavní vedoucí provincie

Ústřední správa Milosrdných bratří Rakouska je ústředním řídicím orgánem všech zařízení v Rakousku, Maďarsku, Česku a Slovensku jakož i početných kooperačních partnerů v těchto čtyřech státech.

Ústřední správa plní přitom i četné servisní úkoly. Podléhá řediteli Adolfu Inzingerovi jakožto hlavnímu hospodářskému vedoucímu řádové provincie.

Řád brzy rozpoznal, že sféry určitých činností je třeba spojovat, aby bylo možné reagovat rychle a proaktivně na dané výzvy a zpracovat úkoly z toho plynoucí.

Proto bylo už před více než 35 lety zřízeno v Eisenstadtu ústřední výpočetní středisko. Postupem času k tomu přibyly další ústřední zařízení. K nim náležejí např. centrální nákup, obchodní controlling, personální management, práce s veřejností, vedení děl v delegaturách nebo ústřední management péče.

Pracovníci provincialátu koordinují činnost pro celou Rakouskou řádovou provincii, iniciují aktivity a podporují jejich uvádění do praxe.

K provincialátu patří i řádová softwarová firma „Care Solutions“ (kanceláře v St. Veitu/Glanu a Štýrském Hradci), jež se specializuje na digitální dokumentační práci týkající se pacientů, dále i měsíčník „Granatapfel“ (: Granátové jablko) v 2. vídeňském okrese.